Loutkové divadlo Třemošná
O souboru
• historie
Trocha historie našeho souboru
Loutkové divadlo v Třemošné vděčí za svoji existenci prvorepublikovým učitelům, kteří v roce 1921 začali hrát dětem loutková představení a koupili si klasické Alšovy loutky pětadvacítky. Měli zájem o kvalitní hraní a pozvali si proto profesora Josefa Skupu z Plzně, který je do loutkohereckých tajů zasvětil. Tak se tedy před 85 lety objevilo první amatérské loutkové divadlo na venkově v západních Čechách.S odchodem některých nadšenců z řad kantorů usnula po několika letech i práce loutkového divadla. Loutky přešly do majetku Sokola a našli se noví nadšenci, kteří opět přivedli dřevěné herce k životu. Jevištní konstrukci vyrobil sokolník Janda a nejaktivnějšími loutkoherci byli Toman, Kočandrle a Ritter. Hrála se představení nejen pro děti, ale i pro dospělé. Opatřeny byly větší loutky - 50 centimetrové.
Druhá světová válka učinila této kulturní činnosti konec. Loutky i celé divadlo bylo během války zničeno. Kultura brzy po válce začala opět žít. Lidé se sice vyměnili, odstěhovali, přistěhovali, ale nadšenců se našlo dost.
V roce 1946 sokol Jaroslav Denk požádal o radu Františka Čečila, co vymyslet pro děti na vánoční svátky. Ten navrhl sehrát loutkové představení. A tak se 26. prosince 1946 zahrálo první představení v Sokole Třemošná po válečné přestávce. Hrála se pohádka B. Schweigstilla "Krejčík, švec a Kašpárek. Vytvořil se tak loutkářský soubor, jehož členy byli: Antonín Pokorný, Ludvík Bejsta, František Čečil, Vlastimil Les, Antonín Kohout, Miloslav Kovařík, Marta Hosnedlová, Helena Pelikánová, Václav Valenta, Božena Procházková, Václav Kovařík, Václav Frána, Anna Majerová, Blažena Pavlová, Václav Pavel a Karel Ziegler. A František Čečil byl zvolen vedoucím souboru. Hrálo se s 25 centimetrovými loutkami.
soubor v roce 1947
Tak se hrálo 3 roky, poté Ludvík Bejsta navrhl přechod na loutky 50 cm. Sadu asi 15 loutek vyrobil František Čečil a hlavy vymodeloval a namaloval učitel František Hrabák. Ten vyrobil také 130 cm dlouhého draka, s nímž se hraje dodnes a namaloval do pavilonu divadelní oponu.
původní sokolskou oponu namaloval František Hrabák, rok 1949
Od roku 1946, kdy se vedou písemné záznamy o souboru, se sehrálo 815 pohádkových představení s 94 různými tituly. Hrálo se na 89 místech po celé České republice a členů v souboru se vystřídalo téměř 190.
V dubnu 1948 se podařilo získat kovovou trubkovou konstrukci, ale kam s ní? Bylo tedy rozhodnuto, že pavilonek sokolovny se rozšíří o přístavek jeviště. Západočeské keramické závody poskytly zdarma cihly. A tak se stavělo.
stavba přístavku jeviště loutkového divadla k pavilonku Sokolovny v roce 1949
Hrálo se pravidelně po čtrnácti dnech a pokaždé jiná hra. František Čečil s Václavem Valentou vyrobili další loutky, z nichž se do současnosti dochovalo jen torzo.
Václav Valenta - při práci a jeho loutková kapela
část souboru v roce 1950
Ze zbytků kovové konstrukce se vyrobilo ještě zájezdové jeviště, takže třemošenské loutkové divadlo poznaly děti, ale i dospělí v okolních obcích. V roce 1953 přešla loutková scéna do majetku Závodního klubu Západočeských keramických závodů. I když ZK ZKZ zakoupil divadlu tovární sériové loutky - marionety, s nimiž hrajeme dodnes, nastalo období stagnace.
jak šel čas na našich plakátech - Sokol, Závodní klub Keramiky, TJ Tatran
V roce 1958 předal ZK loutkové divadlo tělovýchovné jednotě Tatran, ale i tak se nehrálo pravidelně jako dříve, ale jen nahodile. Hrálo se nepřetržitě 6 let a hry se začaly nahrávat na magnetofonové pásky za pomoci Jaroslava Kabáta. V roce 1964 se František Čečil - principál - přestěhoval do Plzně a loutky na 3 roky osiřely.
Ing. František Čečil a Ferdinand Dick na stálé scéně 1972
soubor na zájezdech - roky 1972 -1973
V roce 1967 se učitelka Libuše Čechurová s Františkem Čečilem domluvila na dojíždění z Plzně a tak se začalo zase hrát. Divadlo se opřelo o dřívější školáky - Ferdu Dicka, Vaška Beneše, Jirku Zavadila, Jindru Kočárka, Irenu Procházkovou, kteří právě na škole začali s loutkový maňáskovým divadlem pod vedením Libuše Čechurové. Soubor tedy začal hrát nejen marionetová, ale i maňásková představení. Přichází do souboru čerstvá mladá krev - žáci ZDŠ. Začalo období značné zájezdové činnosti divadla, jenž své představení předvedlo ve všech větších obcích okresu Plzeň - sever.
soubor na zájezdech - roky 1973 -1975
V roce 1980, v období nejvyšší aktivity loutkářů, odchází ze souboru
principál František Čečil. Vedoucím souboru se stává Rudolf Heckel. Soubor
pokračuje v činnosti. Někteří členové odcházejí plnit si své rodinné a pracovní
povinnosti, protože činnost divadla není v žádném případě časově málo náročná,
ale zase přicházejí noví členové a ty je třeba do tajů loutkoherectví zasvětit.
Principálovi pomáhá s činností divadla Libuše Čechurová. V té době třemošenský
soubor stojí hlavně na Rudolfu Heckelovi, Libuši Čechurové, Hugo Heckelovi,
Robertu Heckelovi, Lence a Magdě Dvořákových. Nehraje se tak intenzivně jako v
předchozím období, ale elán herců neupadá.
Vzhledem k pracovní vytíženosti Rudolfa Heckela se o soubor začíná starat Vlasta
Heckelová.
soubor po představení Čert a Káča v roce 1979
Pilířem se stávají studenti - Radek Koňařík, Soňa Kubíková, Václav Švarc a žáci ZŠ Třemošná - Hynek Majer, Dušan Fojtách, Michal Kuda, Marek Baloun, Kamila Růžková, Dáša Čekanová, Lucie Koňaříková. Ti všichni společně s Evou Vernerovou a Janou Heckelovou drží třemošenské divadlo nad vodou. Začínají však problémy se zřizovatelem - TJ Tatran Třemošná, jenž tvrdí, že kultura nespadá do jeho činnosti a snaží se předat divadlo jinému subjektu.
soubor na okresní loutkářské přehlídce v Horní Bříze v roce 1987
V roce 1986 se stává vedoucím Radek Koňařík, který principáluje souboru dodnes. Začíná období nelehké činnosti, protože TJ Tatran Třemošná opravdu začíná bojkotovat činnost souboru. A tak se hledá jediné a možné východisko - změna zřizovatele. Nakonec po nelehkých jednáních v roce 1988 přechází třemošenské loutkové divadlo pod křídla Okresního domu dětí a mládeže Plzeň - sever, který zřizuje Okresní národní výbor Plzeň - sever, odbor školství.
Původní stálou scénu v pavilonku TJ Tatran nechává jeho výbor zbourat a zřizuje v ní posilovnu. Divadlo tak přišlo o svoji jedinou stálou scénu a od té doby dodnes musí na každou zkoušku a představení stavět scénu zájezdovou.
foto z pohádky Prsten knížete Lucifera - rok 1988
Po listopadu 1989 se činnost kupodivu neomezuje, jen zájezdových představení je málo. Hraje se tudíž hlavně pro třemošenské publikum, což vyžaduje velké množství nastudovaných her. Soubor se opět obměňuje. Přicházejí noví členové a odcházejí k našemu smutku starší členové z důvodu rodinných a pracovních. Zachovávají nám však přízeň a na nutná představení docházejí. Divadelním pilířem je s principálem Radkem Koňaříkem hlavně Eva Vernerová.
Divadlo si začíná vychovávat své třemošenské publikum pravidelnými měsíčními představeními. Do DDM přichází nová ředitelka - Ilona Křížková, s níž udržujeme velice úzké kontakty. Začínají se hrát také pravidelná představení v DDM Radovánek Kaznějov.
soubor po představení v roce 1998
V roce 1999 třemošenští loutkáři zprovoznili svoje internetové stránky a získali již několik ohlasů a vystoupení nejen mimo Třemošnou, okres, ale i kraj.
Základna členů se stabilizuje a soubor se opírá především o Evu Vernerovou, Veroniku Vernerovou, Luďka Fojtácha, Otu Jíchu a Miloše Podlipského. Odcházejí však také 3 dlouholetí členové - Soňa Kubíková, Lucie Pavlíčková a Martin Profant, všichni nám však vždy ochotně vyjdou vstříc, když je třeba.
Loutky na pohádky vyrábí bývalý principál František Čečil a obléká je Růžena Heinrichová. Oběma jim patří velké poděkování celého souboru. Kulisy navrhuje Radek Koňařík a pod jeho vedením je celý soubor vyrábí a přivádí je do konečné podoby.
výroba opony a výkrytů na sále DDM v roce 2001
V roce 2001 nám město Třemošná poskytlo finance na zvelebení sálu v DDM. Soubor tak ušil a vyrobil svépomocí oponu a výkryty na sále v DDM Kamarád. Na podzim téhož roku soubor oslavil 80. narozeniny. V listopadu 2001 soubor oslavil svoje osmdesátiny ve velkolepém stylu. Během narozeninové soboty sehrál celkem 5 pohádek, které shlédlo přes 400 diváků. Hráli jsme Krakonoše, Kouzelnou galoši, Jak Honza vyzrál na princeznu, Vodníkovu Haničku a večer premiérově do té doby nejnáročnější pohádku - Hrátky s čertem.
foto z oslav 80. výročí založení souboru v listopadu 2001
Od roku 2001 neustále přibývá nabídek na zájezdová představení. I když jsme si kvůli zájezdům pořídili nový přívěs, bohužel už musíme některá představení mimo domovské scény odříkat, protože v současném obsazení našeho souboru je nutné také zkoušet nové hry a mít občas volný víkend pro rodinu a další nedivadelní zájmy.
Během posledních 5 let divadlo zahrálo 155 představení. Průměrně nyní sehrajeme celkem během sezóny cca 30 pohádkových představení, z toho ve Třemošné kolem 10. Od roku 2001 jsme připravili pro naše malé diváky celkem 8 premiérových představení - Hrátky s čertem, Honzu u krále, Kašpárka v pekle, Ptáka Ohniváka a lišku Ryšku, Zlatovlásku, O statečné princezně Máně, Aladinovu kouzelnou lampu a O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku.
Podívali jsme se tak pro zajímavost poprvé za posledních 5 let na Dny lidí dobré vůle na moravském Velehradě, do Jindřichovic pod Smrkem, Stříbra, Prahy, Strakonic, Hořovic, Petrovic, Holýšova, Železné Rudy, Kaznějova, Horní Břízy, ale také na hrad Velhartice, zámek v Horšovském Týně, a do kláštera v Kladrubech a Mariánské Týnici, hráli jsme v plzeňském nákupním centru, na bolevecké návsi a nebo na býkovském statku.
na zájezdech - Velehrad 2006 a Horšovský Týn 2005
I když nyní soubor má solidní technické zázemí, nikdy nemůže ustrnout. Chybějí mu kvalitní skladovací prostory a zkušebna, protože na každý nový titul se vyrábějí nové kulisy a nové loutky (cca 10-15 loutek), které zabírají mnoho prostoru. Jen od roku 2001 máme téměř 80 nových loutek. Navíc bývalý vedoucí souboru Ing. Čečil nám k našemu výročí vyrábí novou sadu 75 kusů marionet, které je třeba kvalitně skladovat. Nyní totiž neustále ke každé zkoušce a představení je nutné oba dva divadelní skládky vystěhovat a zájezdovou konstrukci postavit na sále, což zabere 2 hodiny před představením a zkouškou a 2 hodiny po jejich skončení. Mohli bychom tak tento čas věnovat tvůrčí práci.
soubor v roce 2003 - Krakonoš a Hrátky s čertem
Jsme proto velice vděčni městu Třemošná, které uvolnilo v roce 2007 finanční částku na projektovou dokumentaci pro přístavbu skladových prostorů a prostorů pro divadelní zkušebnu u sálu DDM Kamarád. Věříme, že se po projektu dočkáme v brzké době také jeho realizace. Protože si neskromně myslíme, že 87 let činnosti loutkového divadla a s tím spojená prezentace našeho města, za to určitě stojí. Navíc jsme jediný hrající loutkářský soubor na severním plzeňsku. A jak dokazuje průměrná návštěvnost 80 diváků na představení v Třemošné a 200 diváků na zájezdech za poslední 2 sezóny, zájem o naši činnost z řad diváků rozhodně neupadá, spíš naopak.
Během roku 2006 jsme dotazníkovým šetřením u rodičů před představeními chtěli zjistit spokojenost s četností představení. Navrhovali jsme 2 varianty. Tedy hrát jako nyní - 1x za měsíc od září do června nebo 1x za 14 dnů od října do dubna. Rodiče byli v této otázce rozděleni na polovinu.
publikum na našich představeních - 2006 a 2007
V sezóně 2006 – 2007 a 2007 – 2008 realizujeme variantu představení 1x za 14 dnů. Rozhodli jsme se tak i na základě statistických dat z našich představení. V září, říjnu, květnu a červnu je na našich pohádkách poměrně malá účast, která je způsobená počasím. Berte to tedy jako 2sezónní zkoušku a pokud zjistíme, že tato varianta je průchodná jak pro vás - diváky, tak pro nás - soubor, tak ji zachováme i v příštích sezónách.
Divadlo nyní tvoří skupina dospělých, dospívajících a dětí. V souboru je 18 stálých členů a 5 „občasných“ členů. Od září 2007 k nám přibyli 4 benjamínci za něž jsme velice rádi a doufáme, že se do činnosti souboru plně zapojí a neodradí.
neúplný soubor - listopad 2006
neúplný soubor - prosinec 2007